etapy

Na začátku školního roku 2019/2020 Armáda České republiky nabírala nové členy. Během prvních dvou měsíců probíhal základní výcvik. Dále byly děti připravovány na speciální misi v Afghánistánu ve městě Bagrám. Na misi se přesunuli koncem listopadu, avšak přesun nebyl úplně zdařilý a na základnu se ještě museli dostat. Následně mapovali základu a její okolí jestli mají dost zásob a jestli se v okolí nenachází nějací nepřátelé. Následně dostavovali některé stavby a snažili se navázat kontakt s první vyslanou hlídkou na průzkum okolí. Poté sháněli základní suroviny pro přežití jako byla voda nebo jídlo. Následně po karanténě strávené na základně v kasárnách v brněnských Židenicích jim byly doručeny zprávy, jak to vypadá v Bagrámu než byly znovu posláni na misi. Během tábora na ně několikrát zaútočila teroristická organizace Al-káida. Jejich úkolem bylo tuto organizaci zničit, což se jim taky povedlo.

Etapový tým: Vojta K., Dan, Teo

Teslova záhada (2015–2016)

Během podzimních prázdnin jsme vyjeli jako pracovníci do nově otevřené továrny významného vynálezce Nikoly Tesly. Učili jsme se jak pracovat s elektrickou energií. Na jedné večerní konferenci, kde nám Tesla sděloval své plány do budoucna, ho však náhle unesli mafiáni a to včetně jeho plánů na Paprsek smrti. Zároveň s touto událostí začala Velká válka (1914). Přes rok jsme se spojili s detektivem Johnem a pomocí něj jsme pátrali po mafiánech. Stopovali jsme vraždy mafiánů, předávky alkoholu a dokonce se nám podařilo infiltrovat na mafiánský vánoční večírek. Velký krok nastal, když jsme přijmuli tajnou rádiovou zprávu od Tesly – mafiáni jej unesli do Německa, kde chtěli postavit Paprsek smrti a vyhrát díky němu válku! Naštěstí se nám podařilo Teslu vypátrat a na konci školního roku i zachránit.

Na táboře jsme si postavili vojenskou základnu na hranicích Francie a Německa. Neustále nás však otravovali mafiáni, zajmuli nám vojáka, ukradli nám zásoby jídla nebo nám zapálili sklad s municí. V půlce tábora se posunula fronta na naše území a němečtí vojáci s tankem nám dokonce obsadili tábor. Další den ráno jsme ho šli dobýt zpátky, což se nám naštěstí povedlo. Jakmile jsme měli upevněnou pozici, zkonstruovali jsme zbraň proti Paprsku. Zjistili jsme také od opilých vojáků, kde Němci Paprsek postavili a šli jsme jej zlikvidovat. To se nám s pomocí Tesly podařilo a vyhráli jsme tak válku.

Etapový tým: Radek, Vašek, Vojta J., Warlík

Strážci Nardenu je název celoroční hry roku 2013/2014. Zahájení hry pro skauty proběhlo na podzimkách na Osadě, vlčata zahájila celoroční hru na svém vícedeňáku. Při zahájení této celoroční hry se všichni přidali ke strážcům kouzelného krystalu Nardenu, který slouží k ochraně královského města. Ten však byl ukraden zrádcem Gorgoshem. Každý si poté zvolil roli – postavu kouzelníka, válečníka, nebo druida, se kterou bude etapy procházet. Postavy mají různé schopnosti, od léčení, přes více životů až po kouzla jako uspání, a mohou používat různé zbraně, od dýk přes meče až po hole. Schopnosti je možné získat za body nasbírané během roku. Zbraně si kluci vyrobili podobně jako u celoroční hry Pán prstenů. Takto vyzbrojeni vyrážejí za Gorgoshem, který se chystá zneužít Nardenu pro vyvolání nestvůry, pomocí které by ovládl království. Strážci tedy sledují jeho stopu, a snaží se ho dostihnout i přes překážky které jim posílá Gorgosh do cesty – jako například lupiče, nebo zničený most přes řeku.

Etapový tým: Jirka, VoBr, Vojta J., Radek

Tento rok jsme všichni byli detektivové. Pátrali jsme po tiranzujících zločincích, ale ten hlavní, kterého jsme měli chytit, se jmenoval Velký Lump. Na jeho chycení jsme pracovali celý tábor a nebylo to jednoduché. Etapu ještě ztěžoval déšť a dokonce i někteří členové družin. U většiny etap se moc chodilo, což byl problém především u mladších členů. Poslední etapa byla dobře vymyšlená, ale až moc dlouhá. Měli jsme v ní konečně chytit Velkého Lumpa, který nám pořád unikal. Bylo skoro nemožné ho chytit. Nakonec se to povedlo všem družinám.

Tato etapovka byla první kterou jsem zažil a proto mi utkvěla v paměti lépe než ostatní. V průběhu roku jsme sbírali body a posouvali svou loď na mapce k ostrovu s pokladem. Na táboře se naše body proměnily v písmenka v dopise, z kterého jsme později vyčetli, kde je poklad po kterém jsme celý rok pátrali. Zakončení etapovky, kterou vyhráli Kamzíci, bylo na žid. hřbitově u Markvarce.

Ach, to už je ale dávno. Byl to můj třetí rok, co jsem chodil do skautu, tak se vám tu pokusím napsat vše, co si ještě pamatuju. Tehdá jsme ještě byli takový malý komorní oddíl; chodilo k nám devatenáct členů, byly tu tři družiny (Kamzíci, Svišti a Jeleni) a pět vedoucích, z nichž bylo třem osmnáct a jednomu patnáct. Z akcí: jako vždy, i tento rok byl Kočičí žleb, plno výletů a dokonce i jeden vícedeňák. Dochovaly se z něj i fotky, na netu se můžete mrknout na mladé bratry Bareše. Přes rok samozřejmě byla etapovka, z které si pamatuju jen útržky, hlavní věc ale byla, že jsme si přes rok vyráběli luky. Jak si určitě starší pamatují, v roce 2002 byly ty hrozný záplavy, a bohužel nás to zastihlo na táboře. Skoro pořád lilo, po táboře bylo bahno, dokonce tak velký, že jsme po tábořišti museli rozmístit podlážky, po kterých se pak chodilo. Ale mělo to i výhody – mohli jsme dělat velký přívalovky. Jezírko nahoře bylo pořád plné, a tak jsme si pořád hráli. Pak jednou přišel jeden velký skaut s rýčem a koryto v jednom místě pořádně rozšířil, aby efekt byl o to větší. Druhý týden se podmínky zhoršily natolik, že jsme všichni museli spát ve srubu (to ještě nebyl tak pěkný a zařízený jako dnes) a celý den jsme v podstatě strávili v jídelně. Hlavní rozdíl mezi tábory tehdy (až do tábora Ostrov pokladů) a dnes byl ten, že byly dva druhy bodování (jako dnes), ale měly různé konce. Bodování družin vyvrcholilo závěrečnou etapou, za kterou se dostala nějaká sladká odměna pro celou družinu. Závěrečná etapa spočívala v ulovení velkého bizona; myslím, že to nebylo na celý den (já jsem se neúčastnil kvůli noze), ale pamatuji si, že když jsem jel s Ivanem autem pro jakýsi plot, viděli jsme na louce vedle cesty z tábora plno družin jak se snaží chytit Marka Krčála s ocasem. Bodování jednotlivců se na táboře proměnilo v lov zubů. Za určité soutěže pro jednotlivce (jako např. střelba ze vzduchovky, jízda na kole na dráze) dostal první nebo i druhý a třetí zub z nějaké sádry asi tři centimetry velký ze spodu zbarvený nějakou barvou. Zuby pak někteří dostali za nemoc (Jirka B.), zranění (Komár), stezku odvahy anebo za přespání v týpku předposlední noc, kdy se podmínky trošku zlepšily, nicméně pořád to nebylo ideální. Každý zub, který jsme dostali, jsme si navlékli na kožený provázek a mohli si dát kolem krku. Ten náhrdelník na obrázku je můj, už sedm let mi leží ve stolku. Tento rok taky nebyl slibový táborák. Kvůli hrozným průtržím se z velkého ohniště stalo velké jezírko. švédské stoly byly pod střechou v jídelně. Tenkrát taky nebyla dražba, jak ji známe dnes. Ke stolu, který byl u ohniště za jídelnou, se přistupovalo podle počtu zubů a každý si vybral cenu. Ceny byly podobné jak teď, ale spíš skautské věci než vodní pistolky. Já se tehdy umístil na druhém místě hned za Maděrou a odnesl si kudlu, kterou mám taky dodnes. Celkově bych tento rok zhodnotil jako výborný; Indiáni, to je taková klasická etapovka, která baví vždycky. Jen je škoda, že se nedochovaly zápisy, fotky a další věci.