Zápisky z Reichu

Asi víte, že jsem právě teď na čtyřměsíčním studijním pobytu v Rakousku, přesto ale od začátku. V září jsem se přihlásil, v říjnu jsem prošel výběrovým řízením (no dobře, hlásili jsme se tři a vzali tři :)) a v únoru odjel. Přesněji pátýho února. Proto jsem vynechal Záhrab vol.n a koncem ledna trochu hákoval schůzky.

Bydlím v bytě se dvěma holkama z vedlejší třídy, byt je v rodinným domku, kde jsou ještě tři další byty. Je tady kuchyň, koupelna, Wohn-Schlafzimmer a taková malá chodba. Bydlíme v díře zvané Pöchlarn (Die Nibelungenstadt) a na vlak to máme tak 2,5 kiláku. A jo, je to celkem dost. Na druhou stranu si člověk dost rychle zvykne a pak už vám to ani nepřijde. Ale zvyk nezvyk, včera když sněžilo tak jsem zas vzpomínal na brněnský eMHáDéčko. kuchyň mapa

První týden měli Rakušáci prázdniny, tak jsme se procházeli kolem Dunaje a centrem Pöchlarnu a taky jsme byli na výletě stopem v Melku. Vzal nás takovej mladej saniťák, kterej říkal, že mu začíná směna ve dvě odpoledne. Trochu jsem se děsil, protože už v tu jednu, kdy nás vezl, pil energeťáky jak vodu a tak jsem byl zvědavej jak asi bude vypadat na konci směny. V Melku jsme se šli podívat na školu, kam budem chodit. A jo, viděli jsme fotky, ale tohle nás přesto zarazilo. Škola je součástí kláštera a abyste získali představu jak vypadá, stačí když napíšete do googlu „Stift Melk“ nebo „Melk Kloster“. Pak jsme skočili na kafe do internetové kavárny, protože jsme ještě neměli připojení v bytě a pak už domů. Vzalo nás první(!!) auto a tak cesta zpátky velmi příjemná, jen kořeň neuměl anglicky a německy moc taky ne. O víkendu přijeli ňácí lidi ze druhé třídy, tak párty párty a tak se přihodilo, že v pondělí, kdy jsme měli do školy, jsme byli zoufale nevyspalí. Pěkně jsme si popovídali s ředitelem, pak nás jeden učitel, co mluví trochu česky, nastrkal do tříd a hotovo. A byl to dost náraz. Ten moment, kdy vás přivedou a všichni si vás naprosto bezostyšně prohlíží fakt není moc příjemnej. Dali nás o ročník níž a navíc je tady asi školní docházka dřív, a tak jsme ve třídě s lidma 15-16. Moji spolužáci jsou celkem v poho, nejsou to úplně kámoši, ale dá se. Dneska jdu s něma do kina, tak uvidíme jak se budou naše vztahy vyvíjet. Učitelé jsou hrozně milí a je vidět, že je to učení baví. Celkově tady výuka probíhá trochu jinak, je tady mnohem víc diskuzí, aktivit, skupinovejch prací a tak toho asi ve výsledku proberou trochu míň, na druhou stranu je ta škola tak hrozně nevytáčí jak nás a něco si z toho pamatujou. Udělal jsem trochu trapásek v těláku, když říkám: „máte pěknou tělocvičnu, naše je tak poloviční“ a oni se tak koukli a řikaj: „ale tamhle to není stěna, to je jen přepážka. Tohle je jen třetina.“ Tělocvična netělocvična, jsou to děsní rakváči a v těláku teda žádný velký výkony.

Protože je tady všechno dost drahý, chtěl jsem si najít brigádu. Nevyšlo to, ale majitel cukrárny mě po odmítnutí pozval na pivo a majitel baru mi dal housku s Leberkäse a Coca-colu a ostatní byli aspoň milí, takže nakonec velmi zajímavá zkušenost. Celkově jsou všichni milí a na ulici se zdraví (u nás se to na vesnici možná taky dělá, nevím).

Je dost zajímavý se o sebe sám starat. Protože holky si vaří spolu ňáký dietní jídla, musím si i vařit a je to někdy dost veselý. Je to prostě nezvyk, že v ledničce je jen to pro co jste došli do obchodu a nádobí musíte umýt a zametat musíte a vyprat si a vyžehlit. Já neřikám, že doma to za mě všechno někdo dělá, ale takhle kompletně všechno jsem asi dělat ještě nikdy nemusel. Taky je nezvyk, trávit tolik času sám. Spolubydlící jsou sice fajn, že by to ale byly kdovíjaký kamarádky to taky ne. Celkově, velmi obohacující zkušenost.

A tedy, dostanete-li někdy možnost někam vyjet, chopte se jí. Možná se tady německy tolik nenaučím, protože mluví strašlivým dialektem a taky s něma mluvim dost anglicky, ale ta zkušenost s bytím „z domu“ je nedocenitelná. Mně změnily pohled na jistý věci už ty tři týdny.

Váš pokorný vypravěč – Ihr demütige Erzähler

P.S. : Přikládám bohatou obrazovou přílohu (je tam i Vídeň), školu si ale musíte najít. Je to trochu interaktivní článek, chápete 😀 a ještě přikládám filmový tip – Camina (2008). Španělský, moc dobrý. Vhodný i pro filmový klub. Na uložto (ano, jsem lamka .)) je to ve španělským dabingu a pěkné kvalitě.

Tak obrazová příloha bohatá nebude, zase s tím trochu bojuju.

postel a trika

IMG_0001

IMG_0011

vídeň1

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 komentáře u Zápisky z Reichu

  1. PetrB napsal:

    Tak to si pořádně užij!
    Škoda, že naše škola studijní pobyty nepořádá… musí to být obrovská zkušenost:)

  2. Zevl napsal:

    Mluví z toho spousta nových zkušeností, co lidem nejdřív vůbec nedojde:-) A jako překvapuje mě, že na střední se dělají zahraniční studijní pobyty, o to lepší, žes do toho šel, i když ta konkurence byla veliká:-)

    Plánky sou super, člověk by skoro napsal „MS Paint rulezzzz!“ ale už máme nějaký ten věk žejo:-)

    No a máš můj obdiv týkající se trpělivosti s dopravou.. dnešní, systémem a starostmi semletý vetchý člověk dopravující se až příliš často všemožně autem by s tímto měl značný problémy…

    Každopádně užívej tamnější pobyt i jinou lidskou náturu!

  3. Komár napsal:

    hahaha, skvělý! vypadá to tam na skutečnou srandu a hlavně to určitě bude děsně milý, ten pobyt… tuhle když jsem jel z Alp kolem Melku, tak jsem na tebe vzpomínal, tak se drž 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *