Můj hlasitý koníček

Jelikož mi bylo minule vyčteno, že jsem to měl příliš dlouhé (a nedivte se, takové nevyčerpatelné téma a ještě k tomu Jeňour) tak to bude dnes o kousíček kratší. Ale u tématu částečně zůstanu. Když u nás ve škole dělali volnočasový průzkum, uvědomil jsem si, kolik času věnuji další aktivitě spojené s hudbou – saxofonu. Tedy, snažím se – často se vracím domů pozdě a hrát sousedům večerku na přenosný parník není vítaná věc.

                        Hrát na saxofon byl odmala jeden z mých snů. Když jsem se učil na flétnu, moc mě to nebavilo, docela jsem to flákal a jedna z mála věcí, co mě u toho držely, byla právě představa, že bych to mohl dotáhnout až k saxofonu. To se mi nakonec podařilo, když jsem se po asi 7 letech hudebky v Bystrci a krátkém období soukromého učení přihlásil na ZUŠ Veveří, kde byla možnost si saxofon zapůjčit. Kupodivu je to hodně podobné flétně a včetně nátisku a náročnosti foukání na tom není nic těžkého. Tak začala tedy další část mého hudebního vývinu.

Už v té době jsem však začínal poslouchat jinou hudbu. Sum41 aLinkin Park sice saxofonu nijak nevadili, ale nemohl jsem hrát jejich písničky a zbytek byl docela nudný. A občas se stalo, že za mnou někdo přišel a ukázal mi nějakou známou písničku se saxofonem abych ji zahrál a já neměl absolutně žádné ponětí co koho to je. . Každopádně po vyprchání počátečního nadšení už to bylo dost podobné jako s flétnou a motivace byla ještě menší. Po druhém roku jsem s tím chtěl už seknout, ale jelikož jsem byl příliš líný i na to, tak jsem přestoupil ještě do dalšího roku. Občas lenost není úplně špatná vlastnost, když vás donutí něco udělat…

Pak totiž nastala změna. Kromě hudebky začal chodit do malého Junior Big bandu, což bylo něco docela jiného. Jednak scházet se se skupinou a tvořit dohromady je fajn, dvak když hrajete, tak je váš hlas potřeba, ale chyby zaniknou v souzvuku ostatních nástrojů a hlavně písničky, co jsme začali hrát už měly něco do sebe a já si to začal užívat. Poslední rok jsme se spojili ještě s jedním Big bandem a teď nás v něm hraje13 ato už je slušný rámus. Měli jsme dvě vystoupení, z nichž už to první byl úžasný zážitek, protože rok před tím, než jsem na saxofon začal hrát, jsem byl na koncertu v tom stejném sále a té stejné skupiny, do které jsem se teď dostal. Druhý jsem měl včera a taky jsem si ho užil, zvlášť díky přátelům, kteří na něj přišli. Je to přeci jenom ještě lepší, když můžete hrát pro radost svých blízkých.

Nicméně tento rok taky budu absolvovat a tak se mi naskýtá otázka co dál. Myslím, že mi ty čtyři roky i něco daly a s bandem hraji opravdu rád. Ale další rok bych i kromě maturity chtěl mít víc času na další věci a už nevím, jestli by se další investice vyplatila. Kromě toho začínám mít stále víc rád kytaru. A tak přestože ještě nejsem rozhodnutý a na hudbu rozhodně nezanevřu, pravděpodobně už příští rok ukončím výuku a budu jen občasně hezky vzpomínat. Své věrné čtenáře ještě případně pozvu na nějaký koncert do konce roku a všechny chci povzbudit. Tvoření hudby je něco neskutečně krásného, tak to zkoušejte a užívejte si to, kdykoli k tomu budete mít příležitost.

                                                                                               Jeňour

Příspěvek byl publikován v rubrice Offtopic. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *