Krása České Kanady

K napsání tohoto článku mě přiměla naše poslední návštěva tohoto přírodního parku na hranicích s Rakouskem – tedy podzimky ve srubu v Matějovci. To přesto, že počasí k obdivování těchto krás úplně nepřálo.

To, že tato část naší republiky skrývá řadu turisticky zajímavých míst je asi známý fakt. O náměstí ve Slavonicích, bunkrech v pohraničí, úzkokolejce do Nové Bystřice či městu Telč – památce Unesco určitě každý někdy slyšel. A tak není divu, že je zde v letních měsících čilý cestovní ruch. U každého druhého rybníka najdeme tábor, cyklostezky zaplňují cyklisté, náměstí ve Slavonicích obsazují rakouští turisté, kteří si nakupují suvenýry v místních obchůdcích. Je to mu tak ale po celý rok?

Naše nedělní návštěva Slavonic ukázala, že ne. Prázdné uličky i náměstí dává najevo, že tu jak se říká „chcípl pes“. Musím říct, že mi v tu chvíli připadaly nejen Slavonice, ale také okolí mnohem zajímavější a možná taky tajuplnější. Možná právě v tom spočívá ono kouzlo tohoto kraje.

Hned při příjezdu vlaku do Slavonic mi došlo, v čem asi tohle odstřihnutí od zbytku světa vězí. Na nástupiště přijíždí regionova o dvou vagonech, vystupuje asi deset místních, vlak zde končí, dál koleje nevedou. Koleje směr rakouský Waldkirchen a. d. Thaya byly v roce 1945 vytrhány. A tak o něco později odjíždíme stejným směrem, odkud vlak přijel. Kromě nás je ve vlaku asi 5 dalších lidí. Trať se klikatí malebnou krajinou závratnou rychlostí 30km/h, přejezdy přijíždíme krokem. Zastávky jsou na znamení, takže první stanicí, kde zastavujeme, jsou až Dačice. Není divu. Posledními cestujícími na zastávkách Mutišově nebo Peči totiž byli asi němečtí vojáci, kteří odjížděli z fronty domů. Třicet kilometrů ze Slavonic do Telče jsme v době rychlovlaků TGV a Pendolin ujeli za rekordních 50minut. Neuvěřitelné. Radši asi pomlčím o jízdní době vlaku z Brna přes Kostelec u Jihlavy sem do České Kanady. Ano, je srovnatelná s cestou do Aše nebo Budapeště. Ani autobusy nejsou zázrakem. Do našeho oblíbeného Matějovce zajíždí tři autobusy za den a to jen ve všední dny. I to je však na zdejší poměry celkem luxus. V některých vesnicích jako je např. Nový svět nebo Terezín byste hledali autobusovou zastávku marně. Zdejší lidé jsou odkázáni na svá auta. Vlastně ani nevím, jak tu fungují popeláři, pošta a kdo ví co všechno.

A přesně v tomhle má Česká Kanada své kouzlo. Kde jinde byste totiž hledali úzké silničky vinoucí se v lesích, koleje končící uprostřed polí nebo téměř liduprázdné vesničky. Nakonec vlastně můžeme děkovat, že doprava sem je tak komplikovaná. Možná právě proto, že dostat se sem není zrovna jednoduchá záležitost, způsobuje to, že je tu tak pěkně a že nás ještě neomrzelo sem jezdit.

A tak až budete, stejně jako já, přemýšlet nad tím proč trvá cesta na tábor tak dlouho, zkuste si představit, jaké by to asi bylo, kdyby za Hlaďákem vedla rychlostní železniční trať Vídeň – Praha a přes Markvarec byla vybudována čtyřproudá dálnice.

Příspěvek byl publikován v rubrice Oddílové, Offtopic se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *