Tábor Matějovec 2009 - Divoký západ

25.7.2009 - 8.8.2009


01. den - 25.7. | 02. den - 26.7. | 03. den - 27.7. | 04. den - 28.7. | 05. den - 29.7. | 06. den - 30.7. | 07. den - 31.7. | 08. den - 1.8. | 09. den - 2.8. | 10. den - 3.8. | 11. den - 4.8. | 12. den - 5.8. | 13. den - 6.8. | 14.den - 7.8. | Bonus - Bacilova samotka | Bonus - Jeňourova samotka | Bonus - Zamyšlení - tři orlí pera |

01. den - 25.7.

Po vzbuzení, bohaté snídani a rychlém sbalení jsme se za občasných přeháněk pustili do balení týpek. Ne, není to borec tábora, jen končí brigáda na Osadě pro skauty. Pak byl hroznej zmatek, protože bylo už po poledni, někdo nosil tyče, někdo věci, a k tomu se začala hrnout vlčata. Ale co, jsme skauti, ne? Jak vidíte, zvládli jsme to. Rodiče se připojili, nosili tyče my šéfovali stavbu týpek. Každopádně nejhorší část byla stále před náma. Zabydlet se. A Protože jsme drsní skauti, měli jsme prý ještě pomoci vlčatům – udělat to celý za ně. Ale což, i tohle jsme přežili, a tak jsme se mohli večer naplnit buchtami od maminek. Po prvním večerním nástupu nám ale začala hořet kovárna! Nebo spíš někdo zapálil kartón u slibáku. Vyrazit do lesa ho hledat se posléze ukázalo jako blbost, protože udeřil znovu. Na nic jsme tam tehdy nepřišli, a tak jsme se radši odebrali spát. ( V noci byla kosa ).

Komár

02. den - 26.7.

Vzbudili jsme se do krásného dne. Hned poté jsem došel do kuchyně a šli jsme na ranní píseň a rozcvičku. Potom jsme šli na nástup a pak na zamyšlení. Povídali jsme si o muži, chlapi a oslu. Na snídani jsme měli vánočky s marmeládou. Hned na to jsme našli stopy, tak jsme je odlili, abychom mohli usvědčit indiány, co nám minulý den zapálili kovárnu. Potom jsme šli do kostela a Jindra hlídal ty, co do kostela nešli. Po kostele jsme měli přednášku o tom, jak se zachází se sekerou atd. Potom nás zavolali na oběd, měli jsme mrkvovou polívku a kuře s rýží. Za chvíli odjel Ivan a po poledním klidu převzali službu Kamzíci a potom byla příprava na táborák. Pak se Pazour sekl do nohy a asi týden nebude moc chodit. Poté nás zavolali na nástup, potom se dochystával táborák a za chvíli jsme ho zapálili.Zpívali jsme písničky a potom se rozdávaly dekrety za body, co kdo nasbíral. V bance nám dali tolik peněz, kolik jsme si zasloužili.

Lukáš

03. den - 27.7.

Ráno jsme se probudili a šli jsme na rozcvičku. Pak byla jako vždy ranní hygiena. Potom jsme šli na nástup. Po nástupu bylo na řadě zamyšlení o šroubcích. Následovala snídaně, kde jsme měli chleba se sýrem a s okurkem. Pak byla vlajkovka. Po vlajkovce nám šerif oznámil, že nemáme suroviny na novou kovárnu a že musíme ukrást drahocennou hlínu indiánům. Každá družinka dostala sáček, který měla naplnit hlínou. Petr potom na mapě ukázal, kde mají tu hlínu, a řekl, že tam nejspíš budou mít strážce. Tak jsme vyrazili, vlčatům byli přiděleni roveři. Když jsme tam dorazili, zjistili jsme, že jsou tam dva indiáni. Všichni opatrně pobrali hlínu tak, aby nás nechytli. Až jsme se vrátili, byl oběd. Na oběd jsme měli gulášovou polévku a špenát s vajíčkem a s knedlíky. Potom byl polední klid. Po něm jsme jeli na výlet přes Český Rudolec a cíl byl u rybníka Rohlík. Tam jsme se vykoupali a jeli jsme zpátky. Večer nám Petr řekl, že máme vymyslet hymnu pro Matějovec City a že párkrát za tábor bude otevřený salon a tam se budou hrát hry o táborové peníze.

Michal H.

04. den - 28.7.

Ráno jsme se probudili a šli jsme na rozcvičku. Potom byla ranní hygiena a pak snídaně. Pak jsme hráli dekomlat, který vyhrál Lukáš. Potom byla bojovka. Ta se hrála tak, že jsme se rozdělili na dva týmy a museli jsme získat šátky ( mocná kouzla ) , která hlídali pomocníci černokněžníka. Potom byl oběd. Na oběd byla nudlová polévka a hrachová kaše se špekáčkem. Potom někdo hrál Bang. Ale Vlci museli uklízet, aby předali službu Jelenům. Potom se modelovalo z hlíny. Pak bylo volno a pak byla večeře. Přijel Mozek a potom byla stezka odvahy. Na konci stezky byl Tomáš, který nám řekl, jak máme jít do tábora. Pak se šlo spát. Byl to hezký den.

Adam

05. den - 29.7.

Ráno jsme se probudili a šli jsme na ranní píseň. Na nástupu jsme měli vyhodnocení stezky odvahy. Pak byla snídaně a po ní následovala rosnička. Odpoledne přišli skauti a měli službu Svišti. Po večeři jsme hráli pantomimu. Po hygieně jsme šli spát.

Vašek Kolář

06. den - 30.7.

Probudili jsme se jako vždy do zpočátku studeného dne. Máme s Komárem, Radimem a Vojtou Brůžou bojový úkol: vykopat latrínu. Před prací jsme měli nasbírat borůvky na knedle. Pak jsme šli kopat latrínu a ostatní stavěli kovárnu. Když jsme vykopali latrínu, pomohli jsme s kovárnou. Pak oběd: nedostatek knedlíků. Potom se šla vlčata koupat a my jsme prohrávali v ringu. Večer jsme si zahráli pašeráky. Následovala salon party, na které jsem nebyl. V noci jsme hráli etapu a dopadli jsme žháře.

Vojta Popelka

07. den - 31.7.

Budíček byl posunutý o hodinu kvůli noční hře. Na snídani jsme měli rohlíky s povidly. Potom začaly rukodělky - výroba lampiónů, kterou vyhrál Eli.Já a ostatní jsme dodělávali latrínu. Na oběd byl segedínský guláš. Po jídle se jelo na kolech na výlet: skauti zvlášť, vlčata zvlášť. Skauti jeli pětikilometrovou časovku, která byla rozdělena na mladší a starší skauty. Ve starších to vyhrál Ondra Kotásek a za mladší Ondra Havlíček. Po návratu do tábora byla luxusní večeře – krupičná kaše. Hned po večeři se šlo dozadu k hřišti a vedoucí nám předváděli, co bychom mohli slyšet nebo vidět za hlídky. A pak se šlo do jídelny a zpívali jsme písničky. Potom všichni zalezli do tee-pee a tak skončil další táborový den.

Vojta Brůža

08. den - 1.8.

Ráno byl jako každodenně budíček v 7:30, i když byla sobota. Samozřejmě navazovala ranní píseň s rozcvičkou a nástup, snídaně. Jako dopolední program byl dekomlat ( pro skauty ). Vyhrál, ale opravdu nečekaně Ondra Holub. Poté začala velmi dlouhá výroba oběda s názvem Setonův hrnec. Spočívala ve výkopu díry, do které se hodily nažhavené kameny, tráva, maso a brambory. Vše se zase zakopalo a čekalo se až do pozdního odpoledne. Protože během čekání bychom se hlady pokousali, tak byla svačina a indiánská poprava. Abychom se nenudili, indiána vysvobodila jeho tlupa. Následovala etapa: zapamatovat si písmena a čísla, která byla napsána na lístečku. Etapu vyhráli výjimečně díky skoro stejným časům Mamuti a Svišti. Po etapě jsme se dočkali oběda ( velmi pozdního ). Na závěr dne byl táborák aneb kosmická stanice, který jsme my měli na starost. Dřeva na táborák bylo potřeba opravdu hodně, protože z toho vyšla 10-ti patrová hranice. Před ohněm jsme se najedli večeře a taky uspořádali nástup. U ohně sliboval Vašek. Před spaním se zpívala večerka Ho Ho Ho Watanay.

Tom L.

09. den - 2.8.

Ráno, protože byla neděle, byl posunutý budíček. Rozcvička byla taky menší – 10 dřepů, kliků a sedu lehů. Na snídani byla vánočka a buchty s kakaem. Po snídani následoval další program očista pokrmu, což znamenalo škrábání brambor. Potom byl western – upravený maršál s postavami divokého západu. Na svačinu bylo jablko. Po svačině jela většina do kostela a ostatní, co zůstali, si krátili čas hraním ufobalu, bangu nebo přípravou na skautskou nebo vlčáckou stezku. Až všichni přijeli, tak se dělaly nováčkovské zkoušky. Na oběd byla knedlíčková polévka a výborný smažený sýr. “Kdo si co zamane“ byl program, při kterém se mohlo vybírat z pěti disciplín. Tyto disciplíny byly: vzduchovka, origami, lanová dráha, ufobal ( byl zrušen kvůli nedostatku hráčů ) a nohejbal nebo volejbal. Všechny tyto aktivity proběhly celkem úspěšně, až na rozbitou bránu a pozdě dostavěnou střelnicí. Po tomto programu přišla na řadu etapa, luštění indiánských šifer. Na večeři místo bramborových placek byl chleba se sádlem. Po večeři se zpívalo a přišla velká bouřka. V noci přijel Joža.

David Holický

10. den - 3.8.

Ráno jsme se vzbudili v 8:00. Po budíčku byla ranní píseň a rozcvička. Hned poté byl ranní nástup a zamyšlení o žabách. Na snídani byl chleba se sádlem. Po snídani jsme sbírali borůvky na oběd. Jakmile jsme měli borůvek dost, otestovali jsme si své skautské znalosti – rostliny, uzly, šifry, mapa, oheň a historie skautingu. Na oběd byly borůvkové knedle. Pak byl fotbal, který se nedohrál, protože byla střelecká soutěž. Museli jsme se převléct jako indiáni, abychom se mohli zúčastnit soutěže. Pořadí vlčat: 1. Tom 2. Vojta Juránek 3. Kuba K. Pořadí u skautů: 1. Vojta Brůža 2. Ondra Kotásek 3.Ondra Havlíček . Na večeři jsme si museli najít klacek na opékání špekáčků. Po večeři byl večerní nástup a po nástupu jsme hráli městečko Palermo. Poté šla vlčata spát a skauti měli stezku odvahy.

Radek

11. den - 4.8.

Protože ráno pršelo, byl budíček posunutý až na 8:30. Rozcvička ani za deště nebyla. Proběhla jen hygiena a nástup. Na snídani byly rohlíky s povidly, medem a džemem. Poté, co přestalo pršet, dohrála vlčata fotbalové zápasy a následovalo finále. Nejprve hrála vlčata. Jeleni porazili Vlky 2:1 a získali pohár. Následovalo finále mezi skauty. Svišti porazili Mamuty 1:0 a vyhráli jsme fotbalový turnaj mezi skauty. Na oběd byly špagety. Po poledním klidu byl na svačinu oplatek a etapa… Přišel za námi domorodec, který nabízel informace o zlaté žíle výměnou za ryby. Přesunuli jsme se tedy k Rohlíku, kde už na nás čekaly tři čluny a po rybníku byly rozmístěny balónky ( ryby ). U skautů byli první Svišti, druzí Mamuti a třetí Kamzíci. U vlčat byli první Jestřábi, druzí byli Jeleni a třetí Vlci. Na večeři byly bramborové placky. Večer byl ještě salon a šlo se spát.

Petr B.

12. den - 5.8.

Po budíčku, ranní písni, rozcvičce a nástupu byla jako obvykle snídaně. K snídani byl poridge. A jako obvykle se našli tací, kterým nechutnalo. To prostě nechápu, poridge, nejlepší táborová snídaně a jim to nechutná! Pod názvem dopoledního programu „odrazky se točí“ se skrývala dráha. Bylo to celkem zábavný. Nejlepší časy měli Joža a Ondra K., druhý byl Vojta B. a třetí Vojta P. Před obědem bylo tradičně chvíli volno a k obědu byl fazolový guláš a k němu Zevlem výborná polévka. Před obědem přijel také pan kaplan z Brna a po obědě byla mše. Potom jsme jeli za moudrým mužem do Grasselovy slůje, kde jsme si za naše pugety koupili informace o zlatě. Po čočkovém salátu bylo dobývání tábora. To se opravdu povedlo, jak už dlouho ne. Pak už se šlo spát, vždyť zítra se mělo vyrážet za ranního usvítu…

Radim

13. den - 6.8.

Ráno nás vzbudili před budíčkem. Skauty, kromě Kamzíků. Šli jsme ke stříbrné studánce, potom do Rudolce. Následně na Cizkrajovský vrch, do Nové Vsi, pak do Dolního Bolíkova. Cesta nás zavedla k Vlaskoveckému rybníku, dále na kótu 613,8. Odtud jsme to střihli k Pffafenschlagu, potom k Šilerovým kamenům k Francouzskému kameni až k Panskému rybníku. Tady jsme šli rovnou k Vychrovu kopci, Tady jsme našli zlatou žílu a vrátili jsme se do tábora. První byli Svišti, druzí Mamuti a třetí Kamzíci, kteří se vrátili až za tmy. Ve vlčatech vyhráli Jeleni, druzí byli Jestřábi a třetí Vlci. Po nástupu a večeři byl ještě zpěv. Potom se šlo spát.

Michal D.

14.den - 7.8.

Po brzkém ranním probuzení a po rozcvičce se nám Jindra při snídani snažil vysvětlit, jak jsme neschopní, že jsme prý zaspali přepad a že on s ostatními vedoucími zachraňoval tábor. Když jsme se však Jindry ptali, proč neřval přepááád a nezvonil, řekl, že na Zevla křičel dost, a proto nakonec tomuto výmyslu vedouch skoro nikdo nevěřil. Na dopolední program byla naplánovaná vlajkovka. Rozdělili jsme se do dvou týmů, pobrali jsme hadrový koule, kartičky a vlajku a hra mohla začít. Obě kola brzy skončila, protože došlo k několika malým konfliktům. K obědu byl decánko sladký guláš. Po obědě, ktarý skončil asi ve dvě hodiny, byl krátký polední klid. Následovalo chystání táboráku. Vlčata šla na šáší a my na soušky. Potom se vše nařezalo a pagoda k večeru stála. Proběhla slavnostní večeře a pak slibák s dražbou a rozdáváním cen.

Ondra Kotásek

Bonus - Bacilova samotka

Deník starého zálesáka
1. den
Kolem 14:00 jsem odešel z tábora a asi někdy za 45 min jsem našel docela pěkné místečko uprostřed nepřátelského území. Všude kolem mě jsou slyšet nepřátelští průzkumníci (ptáci), ale naštěstí mě zatím nenašli. Nyní v 15:30 jsem dokončil svůj skromný přístřešek (doufám že vydrží) a píšu zápis. Toť zatím vše. 16:28 a právě jsem dopsal svoji úvahu. I když je úvaha můj skoro nejoblíbenější slohový styl, tak tohle bylo hodně těžký. Jinak už se mi chce na malou… (16:31) už jsem vyčůranej. Aaahhh! |To je úleva. Jinak nepřátelé jsou slyšet i z nedalekého sídla a tak se bojím aby mě nenašli. Asi jsem si měl vzít víc trenýrek. Jsem přichystán k boji a rozhodnut k ústupu. Zatím končím. Je 19:25 a GRRR! Hezky od začátku. V 17:30 přesně jsem se vyčůral, pak jsem si četl a zpracovával bejvák, pak už bylo skoro 19:00 a já šel na smluvený místo (bunkr Svišťů) pro jídlo (do 19:00 tam mělo být). Dojdu tam v 19:04 a ten plantážník Ruprd tam nic nedal. Prohledal jsem kovárnu, starej bunkr i tu lávku u Jezevce. Pak jsem se málem podělal, když jsem byl 5 metrů od latríny a koukal jsem se ke Kamzičí kovárně a taky nic. To mě fakt štve. Ty vole já teď nedržím hladovku, to Jeňour, já už ji mám za sebou. Zatím končím, KUA! Koukl jsem se tam znovu o 45 min později a zase nic. je to na prd. Jdu spát.
2. den – Velký hlad
V noci jsem se párkrát vzbudil , ale jinak v pohodě. Nepřátelé jsou slyšet ze všech stran. Asi si půjdu vybrat místo k pozorování nepřátelského hízda (tábor). Byl jsem čůrat. Pak se znovu kouknu po jídle. Končím. Zatím jsem se teda nakonec koukl po jídle. A co myslíte? Správně nic. Je to na pytel. S sebou mám jenom Snickersku a pár žvýkaček (tyčinky jsem snědl včera). Přesně 7:06 jsem se podělal. Ale na latríně. Cha cha. To maj za to. A pak jsem se utřel jejich toaleťákem a vyryl jsem do písku svoje jméno Bacil. Teď zaujmout pozici. Končím. Je 8:32 vrátil jsem se právě z pozorování nepřátelského hnízda. Byl jsem tam už před budíčkem, počkal jsme si až půjdou na ranní píseň a rozcvičku a pak jsem se přiblížil ještě víc a víc. Nepřátelé se brzy začali vracet z ranní obhlídky (rozcvička). Za nějakou dobu byl nástup a já zjistil že slyším kulový, naštěstí se něco vyhlašovalo (prvně etapa a pak fotbalový turnaj) a ostatní tleskali. A právě když tleskali, tak jsem se vždy posunul o kousek blíž, až jsem slyšel dobře. Bylo tam hodně narážek (ať si Bacil sám přijde pro odměnu atd.) Pak chtěl ten plantážník Ruprd dát kroniku Vojtovi Brůžovi, ale on už ji měl a tak ji dal Petrovi Bartekovi (snad). Pak skončil nástup a prej: „Bacile vylez zpoza tý ošetřovny“ atd. Ale já už si to pádil přes kopec ke svý chajdě. je 10:15 nepřátelské stíhačky všude kolem mě. Jsem už dlouho přestěhovanej a čtu si. Svou pozici nikdy neprozradím. Cha cha cha. Právě jsem snědl svou Snickersku a zjistil jsem že mám ještě lízátko, tak to snad vydržím. Zatím končím.
Povídky ze samotky aneb co jsem zapomněl či co se nevlezlo
 Včera, když jsem utekl z nepřátelského sídla jsem se bál, že mě sledují, ale asi jsem je setřásl. Jupí.
 Všude a furt jsou nepřátelské stíhačky, ale asi o mě neví.
 1. den samotky někdy mezi 17:00-19:00 jsem zaslechl nepřátele poblíž mého příbytku. Málem jsem se podělal. Někdo tam něco sekal (možná Pazour nebo Zevl)
 Večer jsem byl naštvanej, protože jsem nikde nenašel jídlo
 Šel jsem brzo spát a vyspal jsem se dobře
 Ráno potom co jsem znovu prohledal místa na jídlo, kde nic nebylo a po tom, co jsem byl na nepřátelské latríně jsem šel zaujmout pozici u nepřátelského sídla pro pozorování a jak jsem tak jsem se znovu málem podělal (naštěstí už neměl co), protože jsem spatřil nepřítele Vojtu B. jak spí v bivaku, a tak jsem ho potichu obcházel, tak abych ho nevzbudil.
 Měním pozici, mám získané informace
 Ty vole sem se lek. Vedle mě je prase. Někde v houští, snad sem nepůjde.
 Ještě včera jsem si vzpomněl na supr vtip: Letí letadlo a pak padá a… kurňa už si nemůžu vzpomenout
Bacil

Bonus - Jeňourova samotka

Moje samotka

14:45 Vyrážím z tábora směrem ke Žralokovi, pak zatáčím k ranní písni, zakempím někde za kamínky hrobečky.
15:00 Až teď začíná doopravdy moje samotka. Vydal jsem se nalevo od kamínků hrobečků. Pár míst by ušlo ale jdu dál. Během chvíle jsem ztratil orientaci. Ne, že bych se ztratil, znám cestu ale zdá se mi, že bych měl být jinde než jsem. Dorazil jsem na Borůvkové plantáže. Nechápu, jak je možné že jsem tady tak rychle. Vracím se zpět a skládám gemmu na jednom z vhodných míst. Kdybyste odbočili z ranní písně tou malou cestičkou, drželi směr, dorazíte ke skupině velkých balvanů. Napravo od nich leží můj tábor.
16:00 Stavím si stan ze 2 celt, jež mi poskytl Ondra. Pokácel jsem si menší soušku na středový kolík, ale pak jsem se na to vykašlal a stan zavěsil na provaz natáhnutý mezi dvěma stromy. Nejde mi pořádně vypnout, asi by měl být zavěšený výš, ale nechce se mi to předělávat. Tak se radši zabydlím.
17:00 Nudím se a jdu si číst Svět Stínu. Asi po 2 kapitolách mě probere od čtení zvuk, jak se někdo prodírá lesem. Zavřel jsem se ve stanu a čekám, nedýchám. Pravděpodobně to bylo nějaké zvíře – nic dalšího není slyšet. Jinak zvuky z tábora jsou docela dobře slyšet. Hlavně ječení vlčata a zvuk zvonu. Do toho se někde z východu ozvala motorová pila. Tak čtu dál.
18:00 čtu
19:00 Vydávám se na výpravu pro jídlo. Ruprd slíbil že do 7 hod bude u stromu s nápisem „farm“ na ranní písni. Plížím se a poslouchám zvuky. Jídlo je na místě stejně jako vařič ale nikde žádný kotlík. V čem si máj ty fazole, nudle a polívku podle nich udělat?
20:00 Zvažuji několik variant. Buď můžu jít v noci na přepad a ukrást si svůj ešus. Jenže komu by se chtělo vstávat. Nebo můžu šlohnout kotlík z umývárky na vodu na čištění zubů. Nakonec jsem se rozhodl že jim napíšu zprávy. Jednu dám do umývárky a jednu na latrínu. Zprávy mám hotové během chvilky, ale po cestě se jdu podívat ještě na kamínky hrobečky, kde byl kotlík na minulou etapu. Nic. No hold smůla. Oklikou přes plantáže se blížím k latríně. Srdce mi hlasitě bije – uvidí mě? Na latríně naštěstí nikdo není. Přenechávám zprávu a zvažuji, jestli mám risknout ještě umývárku. Nakonec se rozhoduji, že jo a když slyším další udeření do zvonu, má opatrnost jde stranou. Pokládám dopis do umývárky a utíkám pryč. Až na plantážích si dovoluji oddych. Snad mě nikdo neviděl. No a když už jsem si s tím dal tu práci, tak ten kotlík snad doručí.
21:00 Začíná padat tma. Co bych dělal? Zavírám se ve stanu a jdu spát.
22:00 spím
23:02 Probouzím se ze spaní. Nade mnou zuří docela slušná bouřka. Stan je promočený tak se snažím držet se dál ode stěn. Jó kdybych si ho byl býval lépe vypnul. No co, nějak to přežiju. Usínám…
24:00 spím
1:00 Probouzím se. Mé stanoviště je mírně z kopce takže se po každém probuzení posouvám zpátky nahoru.
6:30 Můj budík (mobil) vibruje. Čas vstávat. Už neprší, ale na stan dopadají kapky z větví stromů, pod nimiž spím. Všechno je promočené – stan, celta, batoh, jídlo, jen spacák je celkem suchý. Dám si něco malého na snídani aby mě neprozradilo kručení v břiše. Po otevření krabičky s jídlem na mě čekal šok – na stěně byl přilepený slimák. Ten taky stihl ožužlat půlku chleba. Slimáka i s ½ chleba jsem zahodil a snědl druhou půlku. Pak jsem se vydal směrem k ranní písni.
7:30 Vyhlídl jsem si místo na pozorování ranní písně, mým úkolem bylo zjistit, kdo má tento den rozcvičku. Čekal jsem na zvuk zvonu ohlašujícího budíček. Ten se ale nedostavil. Tak jsem si počkal ještě půl hodiny, načež zvuk zvonu mě upozornil, abych se schoval. Dlouho se nic nedělo, až asi po 10 min. a 2. zazvonění jsem uslyšel dusot nohou. Zpívali jen jednu sloku. Byl jsem na místě odkud jsem neviděl ale dobře slyšel. Jenže nikdo neohlásil, kdo ji má a tak jsem musel vykouknout. Podle mých odhadů měl nejtěžší Ruprd, středně těžkou Jirka a nejlehčí Tomáš H. Dlouho jsem ležel v borůvčí a pak jsem se šel podívat jestli mi donesli kotlík. Ten tam ale nebyl tak jsem se vrátil zpět.
09:00 S tím kotlíkem mě fakt naštvali, nevím jak to teď udělám. Prozatím jsem vytáhl a rozložil mokré věci na slunku a začal se zabývat zamyšlením a Zevlem.
10:00 Zamýšlím se
11:00 Rozhodl jsem se že to zkusím nějak vykoumat s tím jídlem. Rozdělal jsem vařič a začal na něm ohřívat konzervu s fazolema.
Jeňour

Bonus - Zamyšlení - tři orlí pera

Budoucnost oddílu

Jen těžko můžeme odhadovat jak se bude vyvíjet budoucnost oddílu Panterů. Bude nepochybně ovlivněna lidmi, kteří do oddílu přijdou, okolnostmi a snahou vedoucích. Podívejme se tedy na věci, které budoucnost změní. Začal bych u lidí. Když jsme asi před 3 lety nabrali spoustu nových členů, byla to věc nezbytná i když možná trochu přehnaně velká. Ztěží si dokážu představit některé z nováčků na místech skautů, ba co víc vedoucích, ale nepochybuji, že to naši vedoucí viděli podobně. Navíc si myslím, že „generace starších skautů“, která už přechází do roverů je těmto nováčkům blíž a dokáže pro ně lépe připravit hry a etapy, které je budou bavit a celkově je připravovat. Také, pokud dobře vím, budeme mít od příštího roku nové stezky, které pravděpodobně budou pro většinu z nich zábavnější a zajímavější ale také je budou více motivovat k plnění bodů. Když se podíváme do předešlých let, zjistíme také, že v našem oddíle začalo fungovat mnoho nových věcí. Náš oddíl získal název, znak, pokřik, byl vytvořen oddílový časopis, nástěnka a stránky a dokonce jsme získali i nové tábořiště. Tento rok sice přestane s vůdcováním Milan, ale pokud Zevl, jak řekl, udrží oddíl na stejné úrovni a něco v něm i zlepší, pak si myslím, že náš oddíl čeká pěkná a zajímavá budoucnost.
Na závěr bych řekl, že se domnívám, že náš oddíl patří k jednomu z nejlepších v Brně, a že pokud to nezačneme vyloženě zevlit a flákat, tak náš oddíl má pořád co nabízet. Budoucnost oddílu je tedy plně v našich rukou.
Jeňour

Úvaha o mé budoucnosti u oddílu/roverů

Jen tak pro začátek. Nyní jsem u oddílu 10. rok a za měsíc nejspíš začnu 11. Zatím je mi 16. Moje budoucnost může být různá, třeba jestli náš oddíl skončí, což doufám, že ne, tak moje budoucnost zde nebude žádná. Nebo když odejdu, tak taky nebude nic. Ale zatím nemám důvod odcházet a tak si myslím, že tu ještě chvíli zůstanu. Doslech jsem se, že bych měl jít příští rok k roverům, to znamená, že bych odešel od skautů a přidal se třeba trošku víc k vedení (že bych vypomáhal s etapovkou a tak). Nic zvláštního asi neumím a nevím, co byste vy chtěli, ale kdyby o to byl zájem tak bych se ujal například fotografování či točení, nebo něčeho takovýho nenáročného. Nevím co sem chcete abych napsal, protože si připadám jako všichni ostatní (úplně stejnej jako všichni ostatní). Ale stejně zatím prostě zastávám názor, že pár let u oddílu určitě zůstanu. Nevím co přesně bych měl u roverů dělat, protože ani nevím co dělají roveři teď. Teoreticky ani nevím co dělá teď vedení, ale to je jedno. Co já vím tak roveři připravují nějaký program (aspoň na táboře) to bych, si myslím, zvládl. Protože jsem pouhý člen, tak vůbec nevím co se děje mimo skauty (tím myslím jak vedení a rovery, tak i vlčata) Proto nevím přesně co bych měl napsat, ale tak tatím píšu: „Počítejte se mnou“
Bacil

Moje působení ve Svištích

Celkem čtyři roky jsem strávil ve družince Svišťů, dvakrát jako podrádce a dvakrát jako rádce. První dva roky byl můj rádce Petr Kotásek a později jsem jeho funkci převzal já. Od Petra jsem se hlavně přiučoval a pomáhal při různých hrách nebo akcích. Potom jsem převzal vedení nad Svišťama já. Hned první rok k nám do skautu přišel Vojta Brůža, který byl přiřazen ke Svišťům a trvalo hodně dlouho, než se v našem prostředí rozkoukal a zvykl. Co se týče družinovek, někdy jsem je měl připravené někdy ne. Družinový kruh fungoval a docházka V. Brůži byla tak tak. Etapovky jsme zvládali výborně, někdy se něco nepovedlo ale to tak bývá. Komunikace byla skvělá, někdy měl Bacil bouřlivé období, ale vše jsem zvládl a vyřešil. Moje působení ve Svištích není na 1*, ale jako rádce myslím, že moje vedení družiny jsem zvládl a nic špatného se nestalo.
Vojta

Novinky

Docházka

  1. Tomáš F.
    120
  2. Vojta
    120
  3. Daniel P.
    120
  4. Dominik P.
    118
  5. Adam K.
    114
o bodování

Anketa


Statistiky

© 2005-2019 Panteři a Kokino
verze 3.0.0