Výprava do Soběšic

4.11.1995


Výprava do Soběšic |

Výprava do Soběšic

10. akce: výprava 4. 11. 95
Když jsme se ráno probudili, nechtěli jsme věřit
svým očím. Venku bylo bílo. A taky patřičně zima.
Bobr vykoukl a rázem měl rozhodnuto, zda jít na
výpravu či k dědovi. A udělal možná dobře, protože
tentokrát by mu bylo asi smutno. Každá družina
byla zastoupena alespoň dvěma tvrdými muži, jen
od Tarpanů nikdo.
Tato výprava měla dvě části. V té první jsme přišli
Uctít zemřelé skauty a skautky na mši do jezuitského
kostela. Zprvu vypadal kostel prázdný, ale nakonec
se i trochu zaplnil, převážně těmi dříve narozenými.
Jedním z celebrantů byl i náš otec Pavel. Po mši jsme
se byli podívat na otce Martina Středu, který je
pohřben ve zdejší hrobce a jehož překvapivě
zachovalé tělo je možno si zblízka prohlédnout přes
prosklenou rakev.
Jen co jsme po točitých schodech vystoupali zase na
denní světlo, spěcháme na autobus do Soběšic. Při
nedávné reorganizaci MHD nám ho také
zreorganizovali, takže jsme mu museli jet naproti až
k Semilasu. Protože byla velká zima, dali jsme si s
ním závod na druhou zastávku, který jsme naštěstí
vyhráli. Pak už jen pár zastávek a vystupujeme v lese
nad Soběšicemi. Ivan slibuje pěkné místo, kde bude
přestávka na oběd.
Slib se plní velmi rychle, čeká nás připravené ohniště.
Někteří se dívají trochu nedůvěřivě na snahy
rozdělat ohýnek když všude kolem je mokré
a sněhem poprášené dříví. Nedaleko odtud
nacházíme skupinku hustších smrků. Jako nejlepší
pomůcka na lámání suchých větví se osvědčil Mládě,
který díky své nízké hmotnosti mohl byt snadno
zvedán tam, kam ani Pavel nedosáhl.
O rozdělání ohně se dnes jako první přihlásil
David. Bez ohně by prý byl ztracen. Má k obědu
špekáčky, které mu prý vlastnoručně koupil taťka.
Srdnatě točí kouřícím chomáčem trávy až do
prvních plamenů. Za chvíli už nás i špekáčky olizují
teplé plameny. Na žhavých uhlících vaříme trochu
čaje. Všichni jsme si na těch pár teplých hltech
pochutnali.
Místo, kde jsme se usadili, je jako stvořené pro
bojovou hru. Hrajeme si na dobývání Brna. Obránci
se mohou pohybovat jen po hradbách a vně kotliny.
Útočníci mají místo dobyto, když se jim podaří
dostat dovnitř 15 granátů. Napřed brání Ivanova
skupina a Pavlova utočí. Za čtyřicet minut s jazykem
na vestě se jim podařilo město dobýt. Obránci se těší,
že si zaútočí. Jsou sice lepší, ale zjišťují, že ani útok
není žádný med, zvláště když dorazí k hradbám po
vysilujícím výstupu do stráně. Každý bude jistě dlouho
vzpomínat na své úspěchy. HK jak šikovně
připravil cestu Ivanovi a ještě sám vnikl dovnitř, ML
a DZ jak se jim podařilo proplížit borovou houštinou,
přestože se Ivanovi nedařilo přimět ML k mlčení. JF
jak chytil samotného lvana, KH a PE jak pronikali
skrytými kaňony z boku.
Pomalu se odpoledne nachyluje a na krásném
západním obzoru se chystá západ slunce. Chvíli se
pokoušíme zahřívat vybíjenou a hradním pánem, ale
když to pořád nepomáhá, hlavně SZ, zazpíváme
večerku a pospícháme na autobus.

© 2005-2019 Panteři a Kokino
verze 3.0.0