Vícedenní výlet na Ivančenu s Poštolkami

22.4.2016 - 24.4.2016


1. Den - skauti | 2,5. Den - Noční hra | 2. Den - skauti | 3. Den - skauti |

1. Den - skauti

Jednoho krásného odpoledne se sešla parta lidí. Nebyla to ledajaká parta byla to parta skautů a skautek. Rozhodli se, že spolu stráví jeden víkend. Jejich Příběh(příběh s velkým P) začal v 14,05 na Ečerově dne 22.4.2016. Až se všichni shromáždili vyrazili první šalinou k hotelu Grand a to k nástupišti na autobusy Student Agency. Nakonec všichni se stihli nalodit a autobus se rozjel. Cesta jim pomalu, ale jistě utíkala . Po několika hodinách cesty stanuli před farou, před jejich dočasným domovem. Složili bágly narvané vším možným a na chvíli si oddechli a to tím způsobem, ž se navzájem seznámili. Tato aktivita začínala úplně klasicky a to tak, že řekli svoje jméno a nějakou činnost, kterou dělají rádi. Např “Já jsem Teo a mám rád mrkve”. Až se objelo celé kolečko tak nastala ZMĚNA. Každý řekl jméno a činnost toho kdo byl dvě místa v pravo od něj. vše šlo velmi hladce nó dobře někdy se to občas zadrhlo, ale toť vše. Probíhali další seznamovací aktivity mezi něž se vetřelo i ubytování a nějaká ta lahodná večeře. Jelikož naším záměrem bylo zítra vystoupit na Ivančenu a uctít památku skautů padlých v 2. světové válce tak jsme se museli seznámit s jejich příběhem a jen pro dobrovolníky byla konverzace na dané téma a potom Hajdy Do Postele.
Daniel Holuša

2,5. Den - Noční hra

Někdy v noci noci nás probudili hlas J-P jako Hanse gestapáka, že máme jít okamžitě ven Samozřejmě my: Jó noční hra, ale to bylo jen v hlavě. Oblíkli jsme se a obuli a vyšli ven kde nás již čekal Hans(J-P) a Wolfgang(Jeňour), že nás chtějí odvést pryč, pryč od naší milované základny. Samozřejmě to nebylo jen tak, že nás odvezou, proto nám zavázali ruce Tesa páskou. Wolfgang nás odvedl kousek od fary a řekl nám, že by věděl jak nás z té bryndy dostat. Věděl, že zadní část už nacisti prozkoumali a nebudou se tam vracet a že tam existuje ještě jeden vchod, o kterém zřejmě neví a tím abychom šli. Pak se rozloučil a zmizel. My jsme se přesunuli krokem k faře a najednou Hans. Nechtěl abychom mu unikli a začal nás nahánět. Po určitém časovém úseku jak se říká jsme mu proklouzli mezi prsty. a šli spát v naděli, že nás nechá měkdo pořádně odpočinout.
Daniel Holuša

2. Den - skauti

Ráno jako stvořené pro probuzení od našich milovaných vedoucíh. Poté již skoro klasika oběhnout část vsi a přitom se nějak rozhýbat např. plazení po břiše a jiné aktivity. Specialita této rozcvičky byla ta, že náhodou(ano náhodou ne cíleně) šla Mamu a Jezinka do obchodu a my jsme si zahráli na atomy. To vypadalo následovně. Holky byly naše jádro a my jsme byli plášť. Měli jsme za úkol se kolem nich nějak pohybovat. Dále zpátky na dvůr fary a rozcvička v tričkách a skautkama. Po již důkladně provedené rozcvičce nám pěkně vyhládlo. Naházeli jsme do sebe snídani a nafasovali dávku společného jídla na celý den + nějaké pití si každý obstaral sám. Jak čas plynul ha již jsme stáli na nádraží, které fungovalo jako vlakové a autobusové zároveň. Čas čekání jako by se skoro zastavil, proto jsme si ho nějak museli zkrátit několika koly vláčku a též několika hrami na blázny(někteří si na blázny nemuseli hrát). Autobus přijel prázdný, ale odjel zcela plný. Zde se naplnil 3. podbod 11. skautského zákona “Skaut je libovolně poskladatelný”. Dopravní prostředek vysadil u nejbližší vesnice od Ivančeny. Poté šlapat do úmorného krpálu. Vedoucí napadlo, že obyčejných cest máme za sebou již několik. Tak si řekli co takhle jim to nějak okořenit. Po cestě jsme plnili různé úkoly ve dvojcích či trojčlených týmech. Ha co to vidí oko vedoucích Ivančenu tak asi je nenapadlo nic lepšího než nasytit hladovějící skauty. Rychle jsme do sebe naházeli 1. část oběda a seřadit se do jakého di podivného útvaru, ale to je jedno. Samzřejmě moje hlava zapomnětlivá zapomněla vydat ruce signál o napsání kamene z Brna, jenž se zde pokládá na památku padlých skautů. No ale zpět zde se část naší výpravy oddělila,aby mohla položit kámen na památnou mohylu. Zbytek čekal na zahájení programu.Začal tím, že se zaspívala 1. sloka Junácké hymny. Dále následoval stručný harmonogram. Během vzpomínání jsme si vyslechli ocenění o d samého předsedy Junáka. Vzpomínky zakladatele mohyly jsme si vyslechli se stejně zatajeným dechem jako vzpomínky skauta, které tyhle skauty pamatoval.Samozřejmě 1 minuta ticha tam nechyběla. Vše bylo zakončeno Českoslovensou hymnou. Následovalo hromadné foto u mohyly, 2. část oběda, jenž nás zasytila o něco víc než ta první. Vše jsme si následně sbalili a pomalu se začali ubírat směr Lysá hora. Těsně před Lysou dostal Jeňour společně s ostatními šílený nápad a to ten si vyběhnou na Lysou se všemi svými věcmi. Proč? Protože hej proč ne. Zde pod vrcholem Lysé se shromážili dobrovolníci a poté 3 2 1 Start a běží se. Cesta byla sice strmá, ale pěkně upravená a udržovaná. Vystoupali jsme k nejvyššímu bodu a někteří si ho dokonce pohladili. Chtěli jsme odcházet a najednou se spustil obrovský liják a to jsme si říkali je to v pr… Prčicích. Tak jme i přes protestování některých jsme se vydali dolů kde jsme našli zbytky sněhu. Po cestě jsme hráli Kontakt. Dále na faru přes vlak a autobus. Jelikož jsme přišli výjmečně brzo, konal se i netradiční program jenž byl zajímavý. Konala se tu jezení rohlíku bez rukou, měření času 7up s židlí exování pomocí brčka a nakonec něco jako capi bani (čteno čapi bani). Někdy byla večeře a spát.
Daniel Holuša

3. Den - skauti

Po rozcvičce a snídani jsme dostali jídlo a příkaz k balení. Tak jsme se museli. Trvalo to celkem dlouho a byla to nuda. načež jsme uklízeli faru, což jsme si vzali k srdci,ale stejně to byla nuda. Nakonec se to ve faře jen blýskalo a měl jsme pocit, že než když jsme sem přišli. Tak jsme se vydali na vlak. Ale jak je známo skauti jsou rychlí a tak jsme na nádraží přišli moc brzo. Tudíž Mamu nebo něká ta poštolčí vedoucí vymysleli hru. Museli jsme se v kolečku nártem dotknout nártu toho v pravo. Byla to sranda, ale to už nám jel vlak, a tak jsme nastoupili. Pak jsme přijeli do nějakého města, tam jsme došli na autobusové nádraží. Tam jsme nastoupili do autobusu. Jeli jsme 3 hoďky a já spal. Nakonec jsme dojeli na Zvonařku a od tam 44 a pak 1(šalinou) na Ečerku a to byl konec. Závěr byl pokřik.
Teodor André Mišun

Novinky

Kalendář akcí

<< srpen 2019 >>

poútstčtsone
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31

Docházka

  1. Jakub K.
    405
  2. Vincent Oto M.
    405
  3. Lukáš K.
    354
  4. Daniel H.
    343
  5. Tomáš H.
    335
o bodování

Anketa


Statistiky

© 2005-2019 Panteři a Kokino
verze 3.0.0