Výlet na Babí lom

18.3.2006


Babí lom |

Babí lom

Srazili jsme se už tradičně na konečné jedničky. Díky některým opozdilcům (například já:) se muselo chvíli čekat. Prostředky MHD jsme se dopravili až na Královopolské nádraží, kde nám zrovna ujel spoj do Útěchova. Této přestávky jsme využili ke svačině a pár jedinců taky blblo se zapalovači. Naštěstí jejich hrátky byly přerušeny příjezdem autobusu, kterým jsme se dostali do Útěchova. Tam, ještě na nástupišti, byli někteří lidé pohoršeni našim výstupem způsobeným radostí nad množstvím sněhu. Dali jsme se na cestu lesem do Vranova, a díky Řehtyho represivním opatřením proti jakémukoli házení sněhu cesta rychle ubíhala. Zavedly se opět tradičně Potopa, Nálet a Lavina. Ti, co šli vzadu, se bavili házením koulí do Jindrova batohu. A tak jsme asi tak za 3/4 hodiny došli do Vranova, usadili se na lavičkách u kostela a nenechavci změnili terč z Jindrova batohu na flašku od piva, prázdnou. Po jídle se od nás odpojil Maděra, a na chvíli i Ruprd, který za trest musel odnést onu netrefenou pivní flašku. Vydali jsme se po dlouhých schodech pod kostelem na náměstí a pak do lesa nad Vranovem, kde byl nalezen pomník jakéhosi Hudce…Po krátkém ztracení lesní cesty jsme potkali několik běžkařek, které se nás ptaly na cestu. Tak jsme jim poradili, bohužel špatně, a také se vydali (ne)správným směrem. Nám to ale moc nevadilo, protože ztratit se pod Babím lomem je snad nemožné. Po ostrém pochodu jsme dorazili k Lelkovadlu a rovnou se vydali k vrcholu. Výstup v hlubokém sněhu moc příjemný nebyl, ale pochod přes zasněžené a zledovatělé skály byl ještě horší. Navíc jsem po cestě zjistil, že mám trochu poškozený foťák, ale přežil to. Po příchodu k rozhledně jsme se dali do oběda a potom jsme se bavili ostřelováním vrcholu věže. Pak už jen pár fotek a už jsme se klouzali dolů směrem na Lelekovice. Kus pod rozhlednou jsme se rozhodli, že kluci potřebují konečně vybít zbytky energie, a tak se hrála Svíčkovaná. Nejdřív jsem dělal foťákem kamerový záznam, ale pak jsme se s Řehtynem přidali do hry. Bylo to vyrovnaný, ale přesný výsledek už si nepamatuju. Po ukončení hry jsme ještě zůstali ve stejných skupinkách a na cestě k Babímu lomu jsme zhotovili dva modely rozhledny, myslím docela věrohodné. Nakonec jsme se z kopce vydali rychlým krokem do Lelekovic, kam jsme dorazili asi za půl hodiny. Kvůli tomu, že na pozvánkách byl napsán návrat v 18.00, a v Lelekovicích jsme byli už ve 4, jsme se rozdělili na dvě skupiny: v první byl Řehty mladší skauti, ve druhé jsem byl já, Jindra, Ruprd a Peťa a Ondra K. První skupina už zůstala v Lelekovicích a počkala si na autobus, zatímco my se vydali pěšky po Stezce zdraví přez mokrou horu ke Globusu. Při cestě jsem pokládal otázky a úkoly, za které získávali body. Nejzajímavější úkol byl, když měli na nenápadném místě rozdělat mini-ohníček tak, aby co nejdéle hořel, a nakonec jej ještě nenápadněji skrýt. Takto jsme došli přes Mokrou horu ke Globusu, kde už na nás čekal autobus. V Bystrci jsem vítězi hry-Ruprdovi dal tatranku, rozloučili jsme se a hurá domů…
Jeňa

© 2005-2019 Panteři a Kokino
verze 3.0.0